Jizerská 50 se letos poprvé jela dokonce 3x v sezóně. Jednou v zimě na běžkách a pak dvakrát na biku. Začátkem léta jsme se v letos standardním složení Já a Peen zůčastnili té první bikové. Trasy byly vypsány dvě, 50 a 100 km. Vzhledem k profilu trati jsem úspěšně navrhl účast na delší z nich. Teda ona ta trať byla stejná, ale delší trasa byl stejný okruh 2x.

Zmatky tentokrát začaly už při prezentaci, když přítomné slečny organizátorky jaxi nemohly najít Peenovo číslo. Vzájemně si ho přehazovaly jako horký brambor a posílaly ho tam a hned zas zpátky. Nakonec vše dobře dopadlo a my jsme vyrazili na chalupu, kde jsme hodlali spánkem nabrat sílu na závod. Ješte se musím zmínit o tom, že jsem měl opravdu hezké číslo 1234. To mi zároveň dávalo jistotu, že i v tomto závodě splním předsevzetí, které jsem si dal při prvním ročníku Malevilu, a to dojet lépe než mé startovní číslo.

Druhý den ráno jsme s pohledem k obloze, které se tvářila zamračeně, a s odhodláním ve tvářích 🙂 vyrazili na start. Ten byl v Bedřichově u úpravny vody. Podle našich výsledků v předchozích maratonech, které jsme skromně uvedli na přihlášku, nás pořadatelé zařadili do druhé vlny. Po nezbytných zmatcích na startu celý náš balík vyrazil. S vědomím že do cíle daleko a že není kam spěchat jsme se nijak nenechávali znervóznit tím, že nás neustále někdo předjížděl. Hlavně proto, že to většinou byli jenom “padesátníci”. Trať stoupala pod sedlo Maliníku a odtud po zelené značce pokračovala směrem na Černou Nisu.

Přehradu jsme objeli po levém břehu a přes Závory jsme se řítili na Hřebínek. Continue reading →